Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všem příznivcům moderního technického deathu doporučuji k pozornosti toto EP anglánských kovoobráběčů z Kentu. FOREBODING ETHER jsou pro mne na poli ostrovního death metalu jedním z nejzajímavějších příslibů do budoucna. Velmi dynamické kompozice, kterým krom matematických šmodrchanců nechybí ani cit pro zajímavé progové vyhrávky a melodie, jsou u podobných úderek spíše výjimkou než pravidlem. Většina skladeb se snaží maximálně demonstrovat technickou úroveň muzikantů, kytaristé tu v každé skladbě sypou jeden motiv za druhým, nemají však tendenci překročit tu míru, kdy by svými prstolamnými postupy a změnami rytmu překročili určitou mez stravitelnosti.
Vokály jsou pevně usazeny do hrdel zpěváka Dava a baskytaristy Olliho ve dvou výtečně zvládnutých polohách. První je vysoce položený skřetí vřískot a druhý má blíže k death metalovému silovému lomozu. Ve zvuku i ve výkonech je trochu zadupaná baskytara, ale to ve výsledku zas tak nevadí. V ostrovním království se zrodila kapela, od které lze ledasco očekávat. Technické výkony sice nejsou vše, u FOREBODING ETHER je však již nyní rozpoznatelný talent skládat zajímavé kompozice na poli technického death metalu, aniž by vás výsledek nudil. Už teď jsem hodně zvědav na plnohodnotnou desku.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.